Hledání lásky
je jako věčné hledání přátelství.
Po trpkých zklamáních
odloučeních se sám do sebe
zatrpklostí,
hledá se znova jejich podoba.
Člověk už zase chce
někomu snést modré z nebe,
přemalovat zelenou trávu na růžovou
stát se „někomu“ vodou a vzduchem.
Slzou v oku,
být jako pevná hůl
trpět a procházet se bos v trní.
Pro ten blahodárný pocit.
Ale pořád tápá
na tenkém ledě
pod kterým je propast
jménem nenávist.
A nikdo neporadí recept
jak nenávist,
změnit znova na lásku
na přátelství.
Nebo se uzavře
voda přeteče
hůl se prolomí
a z oka nepadne,
už ani jedna slza.